Encyklopedie piva – 4. díl. Německé bocky a doppelbocky

Zatímco v minulých dílech pivní encyklopedie jsme se věnovali především britským a americkým svrchně kvašeným typům piva, dnes se podíváme do Německa.

Pivo typu bock patří rozhodně mezi ty druhy, které se těší dlouholeté tradici. Ta sahá do 14. století, kdy tmavý ležák v hanzovních městech na severu Německa a v Nizozemí vznikl. Původně bock představoval pivo typu ale, nicméně později, asi v 17. století, se pivo dostalo do Mnichova, kde od té doby vznikalo jako ležák. To souvisí také se jménem, které původně dostalo pivo po městě Einbeck, v Bavorsku se však začalo označovat jako ein bock.

Původně se silný tmavý ležák s odstíny od světlé mědi po hnědou vařil v klášterech. Pro mnichy byl také významným zdrojem živin v době půstu. Pivo je přitom spojeno s náboženskými tradicemi dodnes, v Německu je oblíbené třeba v období Vánoc.

Tradiční bock má obsah alkoholu asi šest až sedm procent a průhlednou barvu. Není z něj příliš cítit aroma ovoce nebo chmele, ale spíše slad. V českých minipivovarech ale spíše narazíte na takzvaný doppelbock, tedy dvojitý bock. Je silnější se sladkou chutí a často se mu přezývá „tekutý chléb“. V současnosti dosahuje objem alkoholu v něm asi sedmi až dvanácti procent, má spíše kalnou barvu a barva může dosahovat až zlatých odstínů. Původní doppelbock se jmenoval Salvator a proto také současní výrobci ke svým značkám dodávají koncovku -ator. Vypít tak můžete například Spaten Optimator, Augustiner Maximator nebo Ayinger Celebrator.

U českých minipivovarů můžete doppelbock ochutnat například v Pivovaru Faltus.

Facebook Komentáře

Související